ABIDES chovatelská stanice psů
- představuje Japonské plemeno " Tosa inu".
Tosa inu patří mezi plemena , která bývají označována jako bojová . Toto označení je bohužel velmi zavádějící a budí v neinformovaných osobách negatívní emoce. Tosa je zápasníkem sumo v říší psů. Především j e třeba si zcela jasně říct, že při zápasech tos se nikdy nepoužívaly feny. Japonské zápasy tos jsou zápasy výhradně mezi psy a jsou zásadně nekrvavé . Podobně jako v zápasech sumo je i v tomto zápasu psů účelem pouze vyvést protivníka z rovnováhy a srazit ho na zem . Za porážku , která vede k okamžité diskvalifikaci , se považuje , pokud - pes úmyslně chňapá po svém protivníkovi , snaží se ho kousnout a štěká , - pes štěká nebo kňučí strachy , - pes stratí svoji bojovnost . Na svoji zápasníckou kariéru se pes připravuje dlouho a pečlivě a zápasů se mohou účasnit jen psi starší jednoho roku . Dvoudenní turnaje psích zápasů se v Japonsku konají dodnes a jsou stejně oblíbené jako zápasy sumo. A podobně jako v sumo si může pes postupně vybojovat tituly, jež sahají od úplného nováčka " maegashira" až po nejvyšší zápasnický titul " meiken yokozuna".
Vzhledem k tomu, že i v samotném Japonsku jsou tosy co do velikosti a mohutnosti poměrně nejednotné , standard pro tosu proto stanoví jen spodní hranici kohoutkové výšky, která činí 60 centimetrů u psů a 55 centimetrů u fen. Horní hranice nijak omezena není, a proto se (i když méně často) můžeme setkat i s jedinci, jejichž kohoutková výška přesahuje 75 centimetrů. Důležité ovšem je, aby byla tosa vzhledem ke svému vzrůstu celkově harmonická, silných kostí a mohutného a plasticky vystupujícího, i když ne těžkého osvalení. Hmotnost tosy bývá podle velikosti u psů od 55 do 70 kilogramů, feny váží v průměru od 45 do 65 kilogramů. Z Japonska jsou známi šampióni o váze až 100 kilogramů, ale to je skutečně jen výjimka a u nás ani v Evropě se s takovou tosou nesetkáme.Oproti původnímu vzhledu se také změnil a ustálil celkový typ tohoto psa . Tosa má poměrně malé a tenké , vysoko nasazené uši , které jí měkce přiléhají předním okrajem ucha k líci . Také zbarvení tos je poměrně jednotné , jejich barva bývá nejčastěji sytě hnědočervená , méně často žlutá , ale standard připouští také žíhanou nebo černou barvu a bílé odznaky na hrudi a prstech . Tosa dnes také ocas nestáčí nad hřbet, ale v klidu jí ocas volně visí, zatímco v pohybu a afektu je nesen výš. V Evropě se japonské tosy chovají výhradně jako rodinní psi, společníci a partneři. Tento způsob života také tosám nejvíce vyhovuje , protože přes svoji zápasnickou minulost v zemi původu jde při správném vedení o psy velmi vyrovnané, přátelské k lidem a tolerantní i vůči psům. Jen u psů se častěji projevují sklony k dominanci vůči ostatním psům (většinou ne proti fenám). Tosa žijící rodině je při správné výchově klidná, pozorná, velmi inteligentní, ovladatelná a oddaná. Přes svůj základní přátelský postoj k lidem dovede tosa rozpoznat skutečné nebezpečí, jež hrozí jejím lidem nebo majetku, a dokáže je bránit.